Inzulín a jeho role při hubnutí

Inzulín je hormon produkovaný hormon B buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Jeho role je snižování hladiny glykemie (hladiny krevního cukru). Nejprve je vytvořen v neaktivní formě tzv. proinzulínu, který je posléze odštěpením C-řetězce převeden na aktivní formu inzulínu. Ten je poté vylučován do krevního oběhu. Množství takto sekretovaného inzulínu je úměrné množství glukózy v krvi. V těle existuje dynamická rovnováha mezi krevním cukrem a inzulínem. Tak, jak se trávením sacharidické potravy dostávají jednoduché cukry do krve, je průběžně vylučován do krve i inzulín. Při příjmu potraviny dochází ke zvýšení této sekrece. Zvýšení je úměrné tzv. glykemickému indexu potraviny (viz článek o glykemickém indexu). V případě hladovění, dochází ke snížení glykemie pod "normální" hodnotu, což vede k pocitu hladu. Zároveň je hladina glykémie doplňována náhradními zdroji energie, kterým je glukóza z jaterního glykogenu. Štěpení glykogenu na glukózu je zajišťováno hormonem glukagonem. 

Energie a tuky

Energie se v těle ukládá v celé řadě látek. Dle pohotovosti (tedy jak rychle jsou tyto látky k mání) je lze seřadit takto - ATP (adenosintrifosfát), glukóza, glykogen a námi nemilovaný tuk. Inzulín aktivuje ve svalech mechanismy, které umožní přímé využití glukózy jako zdroje energie. Inzulín také spouští mechanismy, které transportují glukózu dovnitř buňky. Proto hraje inzulín velmi významnou roli při regulaci tělesné hmotnosti. V době hojnosti glukózy v krvi podporuje ukládání tohoto cukru ve formě glykogenu v játrech, v době nouze ji (po rozštěpení glukagonem) zase využívá.  Přebytečná glukóza a další živiny jsou s pomocí inzulínu transportovány do buněk a zde později přeměněny na tuk.

Každá buňka má svou omezenou kapacitu pro příjem glukózy a "je-li plná", dochází ke změně tvaru inzulínových receptorů, buňka již nereaguje na inzulín otevřením transportních mechanismů a glukózu nepřijímá. Stává se tak inzulín-rezistentní. V krvi pak dochází k hromadění glukózy, roste glykémie, vylučuje se více inzulínu a část nadbytečného cukru je vpravena do buněk i přes jejich nevoli. Zbytek cukru a živin je poté uložen do tukové tkáně (začátek tloustnutí).

Dochází-li k těmto excesům občasně, tělo si s nimi poradí. Horší je to v případě špatné životosprávy, který vede k téměř trvalé hyperglykemii. Buňky jsou již saturovány živinami a stávají se inzulín-rezistentními. Tělo se snaží s tímto nepříznivým jevem bojovat zvýšenou produkcí inzulínu. Nakonec ani sebevětší koncentrace inzulinu buňku nedonutí k přijetí živin. Navíc. takovýto nadbytek živin pak vede k uzavření tukových buněk, které pak nějakou dobu (řádově hodiny) nepřijímají další živiny ("inzulinová past")... a začínáme tloustnout...

K otevření tukových buněk, pak i ke spalování nadbytečné energie, může dojít přičiněním některých hormonů:

• pohybových - adrenalinu a noradrenalinu
• růstového hormonu - ten je vyplavován hlavně v noci během spánku, nejlépe téměř na lačno. U mužů je produkce tohoto hormonu výraznější než u žen, proto muži mohou lépe "hubnout i ve spánku"

Co doporučujeme? Jak tedy hubnout?

Z výše uvedeného je zřejmé, že je nutné jíst pravidelně, potraviny s nízkým glykemickým indexem, nepřejídat se a přidat trochu pohybu. Se sestavením jídelníčku eventuelně s výběrem pohybových aktivit vám poradíme.